Werkbund
Experimentální obytné soubory Werkbundu z let 1927–1932
V roce 1927 byl ve Stuttgartu realizován obytný soubor Weissenhof jako první a nejdůležitější doklad nové moderní výstavby. Výstava Svazu německého díla (Deutscher Werkbund) měla představit nové cesty k odstranění bytové nouze po 1. světové válce a rovněž ukázat možnosti racionální a cenově dostupné bytové výstavby. Bylo osloveno 17 architektů z řad evropské moderny, aby navrhli „bydlení pro obyvatele moderního velkoměsta“. Experimentální budovy v obytném souboru Weissenhof dnes představují jedinečný manifest „klasické“ moderny a staly se pro Svazy díla v dalších evropských zemích impulsem ke vzniku podobných komplexů ve Vratislavi, Brně, Praze, Vídni a Curychu. Přestože byly postaveny se stejným cílem a po 2. světové válce se v rozdělené Evropě vyvíjely rozdílně, po pádu železné opony k sobě obytné soubory opět našly cestu a v březnu roku 2020 bylo této síti obytných souborů uděleno ocenění Evropské dědictví (European Heritage Label).
Osada Baba – Praha
Předseda Svazu československého díla (československé obdoby německého Werkbundu), architekt Pavel Janák, navrhl od roku 1928 několik urbanistických variant pro území budoucího obytného souboru Baba na okraji města. Nakonec byl zvolen systém čtyř paralelních ulic kopírujících vrstevnice se šachovnicovým způsobem zastavění pozemků, které poskytují soukromí a jedinečný výhled na město. Vzniklo tak soukromé rezidenční bydlení pro vyšší střední třídu ve volně stojících rodinných domech s vyloučením sociálního aspektu a rozmanité typologie budov.
Pokus zastavět poslední řadu parcel podle návrhů vzešlých ze studentské soutěže selhal. Z důvodu hospodářské krize v letech 1933-34 byly další nápady, např. ateliérový dům, sportovní pavilon a pavilon kavárny, pozastaveny.
V letech 1932-36 bylo postaveno celkem 33 budov, z nichž 20 vzniklo v průběhu „Výstavy bydlení“ na podzim roku 1932.
Osada Baba je cenným příkladem meziválečné architektury, zejména pokud jde o smysl pro proporcionalitu, urbanistické a krajinné řešení. Na rozdíl od jiných obytných souborů Werkbundu nebyly domy postaveny jako „manifesty“, ale jejich vznik byl založen na dialogu mezi architekty a stavebníky (investory). Právě z tohoto důvodu měla osada Baba enormní vliv na šíření idejí funkcionalismu v oblasti bydlení, a to nejen v Československu, nýbrž i v mezinárodním kontextu (Rumunsko, Jugoslávie, Skandinávie).
Všechny domy zůstaly do současnosti zachovány, nacházejí se v soukromém vlastnictví a od roku 1993 jsou památkově chráněny.
Obytný soubor Lainz - Vídeň
Již od svého založení v roce 1912 se Svaz rakouského díla (Österreichischer Werkbund) zaměřil na dostupnost kvality širokým vrstvám obyvatelstva. Tento aspekt byl zohledněn také při výstavbě vídeňského obytného souboru Werkbundu, jenž byl realizován v letech 1930–32 a jehož motto znělo „Moderní typy domů pro budoucí obytné soubory – hospodárnost na co nejmenším prostoru“.
Vídeňská lokalita vznikla pod vedením Josefa Franka, který se již v roce 1927 podílel na výstavbě obytného souboru Weissenhof ve Stuttgartu. Mezi 33 architekty byla 1 žena – Margarete Schütte-Lihotzky, 3 architekti pocházeli z ostatních evropských zemí – Gerrit Rietveld z Nizozemí, Hugo Häring z Německa a André Lurcat z Francie – ve Vídni narozený Richard Neutra již tou dobou působil v USA.
V létě roku 1932 trvala výstava 8 týdnů a přilákala více než 100 000 návštěvníků, kteří si mohli prohlédnout zvenku i zevnitř 70 plně zařízených samostatně stojících, dvoj či trojdomů nebo řadových domů.
V letech 2011–17 došlo k celkové rekonstrukci všech 48 domů, jež se nacházejí ve vlastnictví města Vídně. Jejím cílem bylo obnovení původního stavu budov za podmínky poskytnutí současných standardů bydlení. Všechny domy jsou nyní obydleny, čímž i nadále dochází k naplňování jejich původního účelu.
Obytný soubor Neubühl – Curych
Neubühl vznikl též jako výstavní kolonie v rámci Werkbundu 1927-1932, nespadá však do ocenění European Heritage Label, jelikož Švýcarsko není členem EU.
Tento obytný soubor byl postaven v letech 1930–32 a je stejně jako ostatní vzorové lokality dokladem tehdejší moderní výstavby inspirované Weissenhofem ve Stuttgartu. Z podnětu Svazu švýcarského díla (Schweizerischer Werkbund) byla v roce 1928 vytvořena pracovní skupina a pro vlastní realizaci bylo založeno obecně prospěšné družstvo.
Pozemek svou polohou na hřebenu kopce nad jezerem vyhovoval zásadám moderní výstavby a jejím požadavkům na dostatek čerstvého vzduchu a proslunění. V lokalitě lze najít rozmanité typy obytných budov – od jednopokojových bytů až po dům s šesti pokoji. Navíc se zde nachází i společenská místnost, dětské jesle, obchody a ateliéry.
Kubické hmoty odpovídají svými plochými střechami, světlými barvami průčelí a pásovými okny zásadám výstavby v duchu moderny. Příčná stěnová konstrukce „Schottenbau“ umožnila inovativní uspořádání půdorysu i vzhledu fasády nezávisle na konstrukčním systému.
Na rozdíl od ostatních lokalit Svazu díla (Werkbundu) zde nebyl nový způsob výstavby ověřován na dalších individuálně řešených výstavních domech, v tomto případě se architekti podřídili vyššímu principu. Z uvedeného důvodu se podařilo realizovat ucelený obytný komplex s nejrůznějšími půdorysy. Za účelem zařízení interiérů domů byla založena samostatná firma, která vyráběla nábytek podle návrhů architektů.
Celý obytný soubor zůstal od svého vzniku až do dnešních dnů jako celek zachován, od roku 1978 je chráněn jeho celkový vzhled, v roce 1986 byl zapsán na seznam kulturních a kulturněhistorických objektů a od roku 2010 je památkově chráněn.
Obytný soubor WuWA – Vratislav
Po mezinárodním ohlasu stuttgartské výstavy Svazu díla (Werkbundu) se v roce 1929 ve Vratislavi rovněž uskutečnila výstava s názvem „Bydlení a místo pro práci“ („Wohnung und Werkraum – Ausstellung – WuWA“). Cílem byla prezentace nových, duchu doby odpovídajících, forem současného bydlení a místa práce.
Za dobu tří měsíců si bylo možno prohlédnout 32 budov se 132 plně zařízenými bytovými jednotkami. Koncept uspořádání částečně odrážel experimentální a sociálně utopické představy autorů výstavy; jednalo se o reakci na tehdejší společenský vývoj – například na změnu role ženy v rodině i pracovním prostředí. Z tohoto důvodu byla součástí obytného souboru i mateřská škola, a kromě toho také domov pro svobodné architekta Hanse Scharouna a dům věžového typu od Adolfa Radinga, které propagovaly nové formy společného soužití a bydlení. Po ukončení výstavy sloužil obytný soubor po 2 roky experimentálním účelům a byl obydlen hlavně umělci, architekty a spisovateli.
Vratislav byla za 2. světové války z více než 80 % zničena, obytný soubor WuWA však zůstal prakticky nedotčen. Z německé Breslau se stala polská Wrocław, která byla začleněna do polského území a do které se nastěhovali noví obyvatelé. V odborných kruzích byla jedinečnost této lokality velmi oceňována. Od roku 1972 je památkově chráněn Scharounův domov pro svobodné a od roku 1979 pak všechny domy obytného souboru WuWA. Celkovou památkovou ochranu jako urbanistický soubor získala lokalita v roce 2007. Samotná WuWA byla zahrnuta do ochranného pásma Haly století, která se nachází nedaleko a která byla v roce 2006 zapsána na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.
Kolonie Nový dům – Brno
V roce 1928 vznikla v brněnské městské části Žabovřesky výstavní Kolonie Nový dům jako součást „Výstavy soudobé kultury v Československu“. Známí architekti podporovaní Svazem československého díla navrhli 16 rodinných domků s minimalistickým stavebním programem. Hlavním cílem bylo vytvořit moderní a cenově dostupné individuální bydlení především pro mladé rodiny.
Kolonie sestávala z 2 rodinných domů, 4 dvojdomů a 2 řadových domů. Všechny budovy byly tří až čtyřpodlažní, nepodsklepené, s bíle omítnutými fasádami a plochými střechami, které měly sloužit jako střešní terasy.
Podobně jako u ostatních obytných souborů Svazu díla (Werkbundu) v dalších evropských zemích nebylo ani v Brně jednoduché zprostředkovat široké veřejnosti progresivní myšlenky nové architektury. Obzvláště inovace v dispozičním řešení vnitřních prostor našly tehdy jen málo pochopení.
Během trvání socialistického režimu po 2. světové válce došlo u Kolonie Nový dům ke změně využití.
V dnešní době je Kolonie Nový dům dokladem tehdejší snahy brněnské obce architektů držet krok s nejdůležitějšími vývojovými tendencemi moderní evropské architektury, jež je v Brně na mnoha místech k vidění, například světoznámá Vila Tugendhat z roku 1930, navržená Ludwigem Mies van der Rohe (v současnosti památka UNESCO), ale i další domy v brněnské Masarykově čtvrti či další významné správní budovy v centru města.
Obytný soubor Weissenhof - Stuttgart
Obytný soubor Weissenhof vznikl v roce 1927 v rámci výstavy Svazu německého díla (Deutscher Werkbund) s názvem „Byt“ („Die Wohnung“). Cílem této experimentální architektonické výstavy bylo představit nové cesty k odstranění bytové nouze, jež panovala po skončení 1. světové války, a také ukázat racionální a cenově dostupný způsob výstavby zdravého bydlení.
Bylo osloveno 17 architektů z řad evropské avantgardy, aby navrhli „bydlení pro obyvatele moderního velkoměsta“. Ve velmi krátké době bylo postaveno 21 plně funkčních experimentálních budov s 63 byty.
Obytný soubor Weissenhof představuje jedinečný manifest „klasického“ modernismu. Neexistuje podobné místo, na kterém by se tehdejší avantgarda v takové míře společně programově prezentovala. Důsledně kubická forma budov je dokladem průlomu nového stavebního stylu, který později jako tzv. „mezinárodní styl“ spoluvytvářel podobu 20. století.
V období národního socialismu byl obytný soubor označen za „kulturní hanbu“ a během 2. světové války došlo ke zničení 10 domů. Bezprostředně po válce byl Weissenhof poněkud zanedbáván, nicméně již od roku 1958 je památkově chráněn a v 80. letech prošel celkovou rekonstrukcí. V roce 2006 bylo ve dvojdomu navrženém Le Corbusierem otevřeno Muzeum Weissenhof (Weissenhofmuseum) a v roce 2016 došlo k zapsání obou Le Corbusierových domů na mezinárodní Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO s názvem „Architektonické dílo Le Corbusiera – výjimečný příspěvek modernismu“.
