Otokar Fischel
(*1904 Liberec +1984 Praha)
Autorizovaný civilní inženýr s vlastní projekční kanceláří, specializoval se na menší objekty. Na Babě se podílel na návrhu domu Lužný a domu Bautz a v první etapě spolu s Josefem Fuchsem na návrhu domu Munk. Jako synovec Františka Munka jeho výstavbu až do dokončení dozoroval. Munkovi se do domu stěhovali až po návratu z pracovního pobytu v USA. Stejně tak měl stavební dozor nad Domem uměleckého průmyslu SČSD od architekta Oldřicha Starého.
Jaroslav Fišer
(*1904 Liberec +1984 Praha)
Architekt, prošel školami v Haagu a Vídni, byl žákem Josefa Gočára na pražské AVU. Se svým bratrem Karlem Fišerem řídili vlastní architektonickou kancelář. Kromě domu Joska na Babě projektovali rodinné domy a stavby po celé republice. Věnoval se úspěšně také světelnému designu.
1923-1932
studium na Akademii výtvarných umění v Haagu a ve Vídni a v mistrovské třídě prof. Josefa Gočára v Praze
1932-1934
delší pobyt v Holandsku, spolupráce s kanceláří H. P. Berlageho a s firmou Philips
1934-1948
odborník na osvětlení v projektu Statní galerie v Praze na Letné od Josefa Gočára
1948-1970
docent na Akademii výtvarných umění v Praze, specialista v oboru osvětlení v architektuře
Nejvýznamnější realizace
1932 rodinný dům Františka Josky (spolupráce s bratrem Karlem Fišerem), Baba, Praha-Dejvice
Karel Fišer
(*1905 Liberec +1971 Praha)
Architekt, studoval architekturu na Uměleckoprůmyslové škole a na ČVUT v Praze, se svým bratrem Jaroslavem Fišerem řídili vlastní architektonickou kancelář. Kromě domu Joska na Babě projektovali rodinné domy a stavby po celé republice.
1924-1932
studium architektury na Uměleckoprůmyslové škole a na ČVUT v Praze
1932-1948
vlastní projekční kancelář v Praze společně s bratrem Jaroslavem Fišerem
Nejvýznamnější realizace
1932 rodinný dům Františka Josky (společně s bratrem Jaroslavem Fišerem), Baba, Praha-Dejvice
1932-1948
vily, Roudnice nad Labem, Liberec, Moravské Budějovice
tovární budovy, Praha-Modřany a Praha-Hloubětín
městské nájemní domy, Chrudimská ulice a Písecká ulice, Praha-Vinohrady
přestavba divadla, Mnichovo Hradiště
1947
úpravy pasáže Světozor, Praha
Josef Fuchs
(*1894 Praha +1979 Praha)
Architekt a stavitel, žák Jana Kotěry a Josipa Plečnika, který ho v začátcích ovlivnil svým tradicionalismem. Brzy se ale našel v konstruktivismu a moderně. S Oldřichem Tylem je spoluautorem Veletržního paláce, ikony meziválečného funkcionalismu obdivovaného i samotným Le Corbusierem. Pracoval s myšlenkou maximální funkčnosti. Jeho stavby vynikají dokonalými proporcemi a geometrickou přesností. Získal zahraniční i domácích ocenění, např. bronzové medaile na výstavě dekorativního umění v Paříži 1925 (za návrh interiéru) či Rytířského řádu Čestné legie (za návrh francouzské expozice na veletrhu v Praze 1930).
1916-1920
studium architektury u prof. Josipa Plečnika na Uměleckoprůmyslové škole v Praze
1920-1923
spolupráce s kanceláří prof. Jana Kotěry v Praze
1923-1948
samostatný architekt v Praze
Významné realizace
1924-1928
Veletržní palác, Praha-Holešovice (spolupráce s Oldřichem Tylem)
1931
vstupní budova zoo, Praha-Troja
1932 rodinný dům Františka a Nadi Munkových, Baba, Praha-Dejvice
1934
hokejový stadion Praha-Štvanice
vily, Praha na Pelc-Tyrolce, Praha-Dejvice
Josef Gočár
(*1880 Semtín +1945 Jičín)
Architekt, profesor, urbanista (Hradec Králové a Pardubice), návrhář nábytku a předmětů denní potřeby. Josef Gočár byl všeobecně respektovaná osobnost české architektury, ovlivnil řadu svých studentů a generace dalších architektů. V jeho tvorbě najdeme jak český světový unikát-kubismus v architektuře (ikonický Dům U Černé Matky Boží), dále rondokubismus (Legiobanka Na poříčí), tak vliv konstruktivismu, nebo naopak stavby v národním či art deco stylu. Vrchol jeho profesního života se pojí s funkcionalismem, ať to byly vily na Babě (Maule, Kytlica, Glücklich) nebo kostel sv. Václava ve Vršovicích. Roku 1925 získal za návrh čs. pavilonu na mezinárodní výstavě v Paříži Velkou cenu a v roce 1926 řád francouzské Čestné legie.
1902-1905
studium architektury u prof. Jana Kotěry na Uměleckoprůmyslové škole v Praze
1905-1908
spolupráce s kanceláří prof. Jana Kotěry v Praze
1906
několikaměsíční pobyt v Londýně při dozoru české instalace průmyslové výstavy
1908-1945
samostatný architekt v Praze
1908
člen SVU Mánes
1911
spoluzakladatel kubistické Skupiny umělců výtvarných
1912
spoluzakladatel Pražských uměleckých dílen (PUD)
1913-1914
člen Svazu českého díla (SČD)
1916-1919
vojenská služba
1920-1924
Předseda Svazu československého díla (SČSD)
1924
profesor Akademie výtvarných umění v Praze
1927
člen České akademie věd a umění
1928-1931
rektor Akademie výtvarných umění v Praze
1934
korespondující člen Královské společnosti britských architektů (RIBA)
Významné realizace
1909
Wenkeův dům, Jaroměř
1910
Jaruškův dům, Brno
1911-1913
Dům U Černé Matky Boží, Praha-Staré Město
1912-13
lázeňský dům, Bohdaneč
1920
československý pavilon pro veletrh, Lyon
1922-23
Legiobanka, Praha-Nové Město
1922-24
Masarykovo náměstí, Hradec Králové
1924-25
regulační plán, Hradce Králové
1924-1927
areál školních budov, Hradec Králové
1925
československý pavilon na Mezinárodní výstavě dekorativních umění a moderního průmyslového designu, Paříž
Dům zemědělské osvěty, Praha-Vinohrady
1928-1930
kostel sv. Václava, Praha-Vršovice
1932
ředitelství drah, Hradec Králové
1932 rodinný dům Václava a Jarmily Maulových, Baba, Praha-Dejvice
1933-1936
rodinný dům Karla Kytlici, rodinný dům Marie a Stanislava Mojžíš-Lomových, rodinný dům Julia Glücklicha, Baba, Praha-Dejvice
1934
Finanční úřad a Okresní úřad, Hradec Králové
vila Otakara Meda, Humpolec
Antonín Heythum
(*1901 Most +1954 Rottach, Bavorsko)
Scénograf, grafik, architekt a návrhář nábytku. Účastnil se počátků Osvobozeného divadla jako scénograf. Krátce pracoval v pařížském ateliéru Le Corbusiera, roku 1936 získal na milánském Triennale zlatou medaili v kategorii Divadelní výprava. Roku 1938 odjel do USA připravit československý pavilon pro světovou výstavu v New Yorku a na výstavu v San Francisku. V USA už zůstal a jako profesor vyučoval na univerzitách. Vycházel z kubismu, ale postupně směřoval k jednoduchosti a víceúčelovosti funkcionalismu. Byl především průkopníkem divadelního konstruktivismu. V nábytkářství byl zastáncem standardního funkcionalistického designu pro sériovou výrobu. Je spoluautorem díla Design for Use z roku 1944. Na Babě navrhl společně s Evženem Linhartem dům Lisý.
1920-1924
studium architektury na ČVUT v Praze
1924-1939
architekt, designér a scénograf v Praze
1939
emigrace do USA
1940-1941
vyučoval na New School for Social Research v New Yorku
1941-1946
vyučoval na California Institute of Technology
1946-1950
vyučoval na Syracuse University
Nejvýznamnější realizace
1924-1938
scénické návrhy pro přední česká divadla
1932 rodinný dům Marie a Emanuela Lisých (spolupráce s Evženem Linhartem), Baba, Praha-Dejvice
1935
Československý pavilon na Světové výstavě, Brusel
Pavel Janák
(*1882 Praha +1956 Praha)
Architekt, urbanista, návrhář nábytku a dekorativních předmětů, profesor Uměleckoprůmyslové školy a teoretik architektury. Studoval na české a německé technice v Praze i na Kunstakademii ve Vídni. Pracoval s Josefem Gočárem v atelieru Jana Kotěry. Jeho tvorba má několik zřetelných fází: první období, kdy se uvědoměle rozhoduje pro modernismus, pak se stává čelním představitelem českého kubismu, následně prošel obdobím snah o národní sloh, aby se nakonec naplno věnoval funkcionalismu. Byl dlouhodobým předsedou SČSD, hlavním iniciátorem funkcionalistické výstavby na Babě a autorem jejího urbanistického plánu. Na Babě je autorem domu Dovolil a svého vlastního domu.
1899-1905
studium architektury na ČVUT v Praze
1902-1903
studium na Německé vysoké škole technické v Praze
1906-1907
studium na Akademii výtvarných umění ve Vídni u Otto Wagnera
1907-1908
spolupráce v ateliéru prof. Jana Kotěry v Praze, studijní cesty do Itálie
1908
členem SVU Mánes
1909-1910
zaměstnán ve stavebním oddělení Magistrátu hl. města Prahy
1911
samostatný architekt v Praze
člen Skupiny výtvarných umělců v Praze
1912
spoluzakladatel Pražských uměleckých dílen (PUD)
1914-1918
vojenská služba
1919
státní zkouška na České vysoké škole technické v Praze
1921
Profesor na Uměleckoprůmyslové škole v Praze
člen České akademie věd a umění
1924-1945
předseda Svazu československého díla (SČSD)
1935
korespondující člen Akademie architektury v Moskvě
1936-1956
architekt Pražského hradu
Významné realizace
1909-1910
Hlávkův most v Praze
1911
Rodinný dům Jakubec, Jičín
1912-1913
přestavba domu Dr. Fáry, Pelhřimov
1913-1914
jez na řece Labi, Předměřice 1
1914
Vila Pick, Lublaň
1922
krematorium, Pardubice
1922-1924
Riunione adriatica di Sicurta, Praha – Nové Město (s Josefem Zasche)
1923-1924
umělecká kolonie (vily J. Bendy, B. Kafky, E. Filly a V. Beneše), Praha – Ořechovka
1924-1926
správní palác Škoda, Praha – Nové Město
Autoklub, Praha – Nové Město
1924-1928
Libeňský most, Praha
1925-1934
rekonstrukce a přístavba Černínského paláce, Praha – Hradčany
1927
letiště, Mariánské Lázně
1927-1928
Pavilon Uměleckoprůmyslové školy na Zemském výstavišti, Brno
1927-1929
blok družstevních domů, Praha – Dejvice
1929-1932
regulační plán výstavní osady Baba, Praha – Dejvice
1932
rodinný dům Pavly a Václava Lindových, rodinný dům Ing. Karla Dovolila
vlastní rodinný dům, Baba, Praha – Dejvice
1932
Hotel Juliš, Praha – Nové Město
Sbor československé církve husitské, Praha – Vinohrady
1934-1935
vila s ateliérem sochaře Josefa Mařatky, Praha – Střešovice
1948-1950
renovace Jízdárny, přístavba garáží a terasy, Pražský hrad
1950
renovace Míčovny, Pražský hrad
František Kavalír
(*1878 Osek +1932 Praha)
Architekt, publicista a stavební podnikatel, žák Jana Kotěry a spolužák Josefa Gočára na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. V roce 2014 spoluzakladatel Společnosti architektů a spolku Za starou Prahu, dále spoluzakládal Artěl, instituci pro vybudování českého uměleckého průmyslu, jejímž byl předsedou. Ta sdružovala progresivní osobnosti české výtvarné a designérské scény. Na Babě navrhl domy Uhlíř a Letošník a se svým bratrem Václavem byli zároveň také staviteli těchto i dalších domů, které nenavrhovali.
1899-1903
studium u prof. Jana Kotěry na Uměleckoprůmyslové škole v Praze
později společně s bratrem Václavem stavitelská činnost v Praze
aktivní činitel Artělu a Svazu československého díla (SČSD)
Významnější realizace
kolem 1923
škola, Vinohradská třída, Praha-Vinohrady
kolem 1925
škola, Humpolec
kolem 1927
obytný komplex, Praha-Hřebenka
1928
trojdům, Praha-Střešovice
domy Svazu stavebních podnikatelů, Praha-Nové Město
1932 rodinný dům Antonína Uhlíře a rodinný dům Boženy a Václava Letošníkových, Baba,
Praha-Dejvice
Jan Evangelista Koula
(*1896 Praha +1975 Praha)
Architekt, návrhář nábytku, historik a teoretik moderní architektury, designér, pedagog a redaktor časopisu Stavba. Byl profesorem na Uměleckoprůmyslové škole v Praze a 1947-1970 profesorem Slovenské technické univerzity v Bratislavě. Kromě domu na Babě pro nakladatele Václava Poláčka je autorem unikátních publikací o moderní architektuře např. Obytný dům.
1915-1921
studium architektury na ČVUT v Praze
1924-1928
spolupráce v kanceláři architekta Oldřicha Tyla
1928-1940
samostatný architekt v Praze
1942-1945
profesor na Uměleckoprůmyslové škole v Praze
1945-1970
profesor na Slovenské vysoké škole technické v Bratislavě
Významné realizace
1928
vila redaktora Šaldy, Praha-Smíchov
1932 rodinný dům Marie a Václava Poláčkových, Baba, Praha-Dejvice
1933
letní vila, Lipany
1939
přestavba vily Jana Kouly, Praha-Bubeneč
Vojtěch Kerhart
(*1892 Poděbrady +1978 Poděbrady)
Architekt a představitel meziválečného funkcionalismu. Často spolupracoval se sochaři na tvorbě památníků. Mnohé z nich jsou chráněny jako kulturní památky. Provozoval vlastní projekční kancelář a byl členem výtvarného odboru Umělecké besedy. Na Babě navrhl dům pro spisovatele Václava Řezáče.
1911-1922
studium architektury na ČVUT v Praze
1914-1916
vojenská služba v rakousko-uherské armádě
1916-1920
vojenská služba v československých legiích na Rusi, návrat přes Vladivostok a Kanadu v hodnosti majora
1922-1923
zaměstnán na Ministerstvu zdravotnictví
1924-1925
zaměstnán na Ministerstvu obrany
1925-1948
samostatný architekt v Praze a v Poděbradech
1948-1957
zaměstnán ve státních projektových ústavech
Významné realizace
1924
kasárna, Pardubice
1926
Vyšší hospodářská škola, Poděbrady
1927-1928
pomníky prezidenta T. G. Masaryka, Poděbrady, Kroměříž, Nitra (spolupráce s Otto Gutfreundem) a Kolín (spolupráce s J. Hruškou a K. Kotrbou)
1928
památník Napoleona Bonaparte, Žuráň
1929
Štefánikův dům, Praha-Nové Město (spolupráce s Janem Zázvorkou)
1930
pošta, Poděbrady
1932 rodinný dům Karla Řezáče, Baba, Praha-Dejvice
1933
rodinný dům Karly Moravcové, Baba, Praha-Dejvice
jez a zdymadlo, Srnojedy u Poděbrad
1934
pomník Bedřicha Smetany, Poděbrady (spolupráce s Josefem Wagnerem)
jez a hydrocentrála, Lysá nad Labem
vila, Dobřichovice
1934-1937
obytné domy pilotů, dílny a četnická stanice, letiště Praha-Ruzyně
1935
kasárna, Tábor
1937
rozhlasová stanice Praha II, Mělník
1938
rozhlasová stanice Brno II, Dobrochov
kolonáda, Poděbrady
1939
náhrobek Karla Čapka, Praha-Vyšehrad
vila, Volyně
1948
pomník obětem okupace, Poděbrady (spolupráce s K. Lidickým)
1957
pomník Jana Husa, Husinec (spolupráce s K. Lidickým)
1958
kiosek na Riegerově náměstí, Poděbrady
Evžen Linhart
(*1898 Kouřim +1949 Praha)
Architekt a návrhář nábytku, žák Antonína Engela na ČVUT. Jeho tvorba vychází z purismu (spoluzakladatel Puristická čtyřky Devětsilu) a české moderny, která byla jasnou protiváhou dobově populárnímu dekorativismu. Pod vlivem díla Le Corbusiera se později stává představitelem funkcionalismu. Byl členem ARDEV i Spolku výtvarných umělců Mánes. Ve svých návrzích, z většiny bohužel nerealizovaných, propojuje neobyčejně výtvarnou dispoziční nápaditost a konstrukční čistotu s citem pro detail. Společně s Antonínem Heythumem navrhl dům rodiny Lisých na Babě.
1918-1924
studium architektury na ČVUT v Praze u prof. Rudolfa Kříženeckého a prof. Antonína Engela
1924-1945
zaměstnán na stavebním úřadě Magistrátu hl. m. Prahy
1946-49
ředitel odboru výstav na Ministerstvu informací
Významné realizace
1924-25
obytný blok, Praha-Žižkov
1925
obytný blok, Praha-Hostivař
1927-1929
vlastní vila, Praha-Dejvice
1932 rodinný dům Marie a Emanuela Lisých, Baba, Praha-Dejvice (spolupráce s Antonínem Heythumem)
1938
obytný dům, Praha-Dejvice
1946-1958
kolektivní dům Stalinových chemických závodů, Horní Litvínov (spolupráce s Václavem Hilským)
1947
československá expozice na Triennale di Milano, Milán
Mart Stam
(*1899 Purmerend, Holandsko +1986 Goldach, Švýcarsko)
Holandský architekt-autodidakt, urbanista a návrhář nábytku, jeden ze zakladatelů mezinárodního ideového spolku C.I.A.M., působil v ateliérech Hanse Poelziga a Bruno Tauta, byl ředitelem Školy průmyslového designu v Amsterodamu, poté rektorem Akademie výtvarných umění v Drážďanech, dále ředitelem Institutu umění v Berlíně. Byl jediným zahraničním architektem na pražské Babě, kde vyprojektoval vilu pro stavitele Paličku a jeho ženu Emílii, jimž učarovala jeho tvorba na výstavě ve Stuttgartu 1927. Ikonické je jeho jídelní křeslo pro firmu Thonet.
1917-1919
studium na Královské škole výtvarných umění v Amsterdamu
1919
práce v kanceláři architektů Marinuse Jana Grandprého Moliéra, Pietera Verhagena a Alberta J.T. Koka v Rotterdamu
1920-1922
vězněn za odepření vojenské služby
1922
práce na regulačním plánu města Haagu
odchod do Berlína, spolupráce s Maxem Tautem a s El Lissitzkym
1923
spoluzakladatel architektonického magazínu ABC v Curychu
1923-1924
práce v kanceláři Karla Mosera v Curychu
1925-1928
člen holandské skupiny architektů De 8 později De 8 en Opbouw
1926-1927
práce v kanceláři Brinkman a Van der Vlugt v Rotterdamu 1927
1928-1930
práce ve Frankfurtu nad Mohanem na projektech bydlení pro „Nový Frankfurt“
1931-1934
architekt a urbanista v Sovětském svazu v pracovní skupině Ernsta Maye (urbanistické projekty)
1935-1948
samostatný architekt v Amsterdamu
1939-1948
ředitel Školy uměleckých řemesel v Amsterdamu
1948-1952
profesor Akademie výtvarných umění v Drážďanech
1950-1952
ředitelem Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Berlíně-Weissensee
1953
návrat do Amsterdamu
1966
přesídlení do Švýcarska
Významné realizace
1926
křeslo z ocelových trubek
1926-30
Van Nelle Factory Rotterdam (ve spolupráci s kanceláří Brinkman a Van der Vlugt)
1927
trojdům, sídliště Weissenhof, Stuttgart
1929-1932
sídliště Hellerhof, Frankfurt
1932 rodinný dům Emilie a Jiřího Paličkových, Baba, Praha-Dejvice (spolupráce s Jiřím Paličkou)
1935
řadové domy, Amsterdam
Oldřich Starý
(*1884 Praha +1971 Praha)
Průkopník českého funkcionalismu, architekt, teoretik a pedagog patří mezi nejvýraznější osobnosti české moderní architektury meziválečného období, které prosazovaly zásady „nové architektury“, čistotu, pravdivost forem a zejména přesvědčení, že architektura není uměním, nýbrž „vědecky podloženou kulturní prací“. Již záhy byl tvrdým kritikem přílišné zdobnosti fasád. Ve jménu corbusierovského ideálu domu coby „stroje na bydlení“ navrhl na Babě hned čtyři domy (Heřman, Bouda, Vaváček a Sutnar). Je autorem palácového domu na Národní třídě v Praze, který vyprojektoval roku 1936 pro SČSD, jehož předsedou byl od roku 1935. Předsedal i Klubu architektů a byl redaktorem funkcionalistického časopisu Stavba. Stal se profesorem a později i rektorem ČVUT.
1903-1909
studium architektury u prof. Josefa Schulze a prof. Jana Kouly na ČVUT v Praze
1912-1919
Profesor na Státní průmyslové škole stavitelské v Plzni
1913
zákládající člen Klubu architektů
1920-1945
Profesor na Státní průmyslové škole stavitelské v Praze
1920-1948
předseda Klubu architektů
1922-1939
šéfredaktor časopisu Stavba
1939-1971
šéfredaktor časopisu Architektura
1945-1970
profesor architektury na ČVUT v Praze
1948
rektor ČVUT
Významné realizace
1928
rodinný dům na Výstavě soudobé kultury V Československu, Brno
1929-1932
vily, Praha-Dejvice
1932 rodinný dům Išky a Ladislava Sutnarových, rodinný dům Františka Heřmana, rodinný dům Cyrila Boudy a rodinný dům Karly a Gustava Vaváčkových, Baba, Praha-Dejvice
1934-1936
Palác uměleckého průmyslu, Praha-Národní třída (spolupráce s Františkem Zelenkou)
1935
vila, Praha-Braník
Hana Kučerová-Záveská
(*1904 Praha +1944 Stockholm)
Architektka, publicistka a progresivní návrhářka nábytku a interiérů, žákyně Pavla Janáka na Uměleckoprůmyslové škole. Jako členka SČSD se hlásí se k programu moderní architektury: účelnost půdorysu, nábytek jednoduchý, pohodlný a cenově přístupný, osvobození ženy od zbytečných prací v domácnosti. Začala úspěšně spolupracovat s družstvem Artěl a s nábytkářskou firmou Spojené uměleckoprůmyslové závody (UP) v Brně. Její nábytek pro Barrandovské terasy (1929) byl později řadu let vyráběn sériově. Architektonické realizace stihla za života jen dvě-dům Balling a dům Suk, oba na pražské Babě. Zemřela ve čtyřiceti letech ve Stockholmu, kde žila se svým mužem, československým velvyslancem Dr. Vladimírem Kučerou.
1922-1927
studium architektury na Uměleckoprůmyslové škole v Praze u prof. Karla Štípla, prof. Josefa Mařatky a prof. Pavla Janáka
1928-1937
samostatná architektka a designérka v Praze
1937
architektka ve Stockholmu, kde byl její manžel Jaroslav Kučera velvyslancem
Významné realizace
1928
terasy restaurace na Barrandově, Praha
1932 rodinný dům Karla Ballinga, rodinný dům Antonie a Václava Sukových, Baba, Praha-Dejvice
standardní typová kuchyně pro Zenobii Vítězovou, Přerov
řada bytových zařízení a realizací pro soukromé klienty
1933
účast na výstavě Svazu československého díla (SČSD) „Byt” v Praze
1934
rodinný dům, Dobřichovice
Ladislav Žák
(*1900 Praha +1973 Praha)
Architekt, malíř, interiérový a nábytkový návrhář, teoretik a pedagog, žák Josefa Gočára na AVU. Při pobytu ve Francii, Německu a Holandsku ho zajímaly funkcionalistické stavby, architektura Bauhausu a holandský racionalismus. Tři výjimečné domy na Babě (Zaorálek, Herain a Čeněk) byly vrcholem jeho funkcionalistické tvorby, kde uplatnil funkcionalistické principy: volný půdorys, rozlehlé pokoje propojené s venkovními terasami, světlé fasády a pásová okna. Patrný je i vliv nautického stylu-kajutové ložnice, zaoblené tvary budov a kruhová okna, střechu Herainovy vily završil kapitánským můstkem. Funkcionalistické a puristické byly i jeho interiéry a nábytek. Po názorových neshodách se stavebníky se začal věnovat krajinářské architektuře a urbanismu, své poznatky shrnul ve spisu Obytná krajina (1947). V socialismu zůstal díky architektovi Frágnerovi pedagogem na architektuře na AVU.
1919-1924
studium malířství na Akademii výtvarných umění v Praze u prof. Karla Krattnera
1924-1927
studium architektury na Akademii výtvarných umění v Praze u prof. Josefa Gočára
1927-1930
vyučoval kreslení na průmyslových školách v Brně a v Plzni
1927-1948
samostatný architekt v Praze
1945-1973
docent zahradní a krajinářské architektury na Akademii výtvarných umění v Praze
Významné realizace
1932 rodinný dům Ludmily a Karla Herainových, rodinný dům Bohumila Čeňka a rodinný dům Huga Zaorálka, Baba, Praha-Dejvice
1932-33
vila Dr. Ing. Miroslava Haina, Praha-Vysočany
1934-35
vila filmového režiséra Martina Friče, Praha-Hodkovičky
přestavba vlastního obytného domu s malými byty, Praha-Letná
1936-37
vila herečky Lídy Baarové, Praha-Dejvice
1946
památník obětem 2. světové války, Ležáky